Generální finanční ředitelství vydalo informaci k registračnímu údaji „skutečné sídlo“. Pokud se liší adresa uvedená v registrech od skutečného místa, z kterého osoba povinná k dani podniká, měl by být zpraven finanční úřad.

Zákon o DPH vymezuje, co považuje za sídlo osoby povinné k dani. Je to místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se jejího řízení, popřípadě místo, kde se schází její vedení. Pokud fyzická osoba nemá místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu.

Pro určení „skutečného sídla“ je potřeba vycházet také z nařízení Rady č. 282/2011/EU, které mimo jiné stanoví, že pouhá existence poštovní adresy nemůže být postačující pro sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani. Skutečné sídlo osoby povinné k dani se může lišit od údaje formálně zapsaného do veřejných rejstříků.

Pokud se formální sídlo osoby povinné k dani liší od sídla skutečného, musí osoba povinná k dani nahlásit skutečné sídlo prostřednictvím formuláře „Oznámení o změně registračních údajů“.

Nenahlášení skutečného sídla osoby povinné k dani nebo neoznámení jeho změny může znamenat sankci za porušení povinností při správě daní až do výše 500 000 Kč.

Osobě povinné k dani navíc hrozí, že plátce daně rozhodne o tom, že je nespolehlivým plátcem, pokud uvedl nepravdivé nebo neúplné informace k registraci k DPH, neopravil již neplatný nebo uvedl nepravdivý nebo jinak nereálný registrační údaj týkající se skutečného sídla (zaměřeno na virtuální a „home-office“ společnosti). Takové rozhodnutí je v podstatě likvidační, protože odběratelé se při obchodování s dodavatelem – nespolehlivým plátcem – vystavují riziku ručení za DPH neodvedenou dodavatelem.